INFORMAČNÍ ETIKA

Obsah:

Etika obecně

Informační etika

Netiquette

Etické kodexy

Použitá literatura

ETIKA OBECNĚ

- uplatňování normativů mravní povahy

- množina principů, které slouží k rozhodování mravních problémů

- věda o morálce

Jako vědní disciplina spadá pod filozofii. Zabývá se především tím, jak by se lidé měli správně chovat. Zkoumá, jaké jsou morální hodnoty a principy, podle kterých se lidé chovají. Morálně se člověk chová tehdy, snaží-li se dosáhnout dobra a spravedlnosti.

Existují 3 východiska k tvorbě etických zásad:

rozum základ úvah o tom, co je logické a logicky etické
praxe ukazuje správnost nebo mylnost rozumových úvah a předpokladů
nadpřirozená autorita odhaluje základní smysl lidského bytí

Hlediska pohledu na etiku:

teleologické (tele=cíl) všude vládne řád, který má svůj smysl a tedy i cíl, cíli našeho života je tedy podřízeny naše etické zásady
teologické předem stanoveny etické normy, které je třeba dodržovat (př. Desatero)
deontologické vychází z principu povinnosti se mravně chovat (I. Kant)
utalitaristické lidské chování je dobré tou měrou, jakou zajišťuje naše štěstí
axiologické předpokládá, že se naše činy posuzují z hlediska hodnotových preferencí
racionalistické rozum je tím principem, který rozhoduje o tom, co je správné a etické

INFORMAČNÍ ETIKA

Informační etika představuje tu část etiky, která je spjata s informační činností, tj. získáváním, zpracováváním, ukládáním, zprostředkováváním a vyhledáváním informací. Vztahuje se tedy k lidem, kteří s informacemi pracují. Jsou to především informační pracovníci, knihovníci, novináři, atd.

Záměry informační etiky (dle Karla Janoše):

poukázat na potřebu a význam informační etiky pro osoby pracující s informacemi

vyzdvihnout nezbytnost informační etiky pro sféru práce s informacemi

zvýšit úroveň a profesionalitu informační činnosti

zvýšit status informačních pracovníků a knihovníků

prohloubit vážnost informační práce v odborné veřejnosti

stmelení obce informačních pracovníků a knihovníků

přispět k tomu, aby informace byly faktorem příznivě působícím na morální rozvoj společnosti

preventivně působit na ochranu před nesprávným zacházením s informacemi

zvýšit pocit zodpovědnosti informačních pracovníků a knihovníků

zamyslet se nad etickým rozměrem každého nového média a informační technologie

Vliv informační etiky:

zodpovědnější přístup k informacím (jejich získávání a využívání)

zkvalitnění komunikace mezi veřejností

pozitivní komercionalizace informačních služeb

zlepšení ve využívání informačních technologií

snižování negativních jevů spojených s informacemi (informační ztráty, šumy, redundance,)

vážnost profese informačních pracovníků a knihovníků

Vývoj informační etiky u nás a ve světě

Informační etika se začala formovat ve světě i u nás celkem nedávno. Dlouholetou tradici však má formování etiky u profesí, které s informacemi pracují. Například Americký kodex knihovníka byl přijat již v roce 1938. V roce 1948 se v Ženevě konala konference OSN, zabývající se svobodou informací. Hlavně se to týkalo informací uveřejňovaných ve sdělovacích prostředcích. Hlavní zásady pak byly zaznamenány ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948 (čl. 19). K čl. 19 této deklarace byla v roce 1968 přidána Rezoluce o svobodě informací. K zásadnějším debatám na poli informační etiky pak došlo v 80. letech. V roce 1990 byla přijata tzv. Informační charta, v níž jsou deklarovány hlavní zásady svobody a etiky v oblasti informací. U nás jsou právo na informace a svobodný přístup k informacím kodifikovány v listině základních práv a svobod ČR.

Práva a povinnosti tvůrců informací, jejich zprostředkovatelů a uživatelů

Tvůrce informací

- každý má právo sdělit své názory a myšlenky, za to však nese zodpovědnost

- tvůrce musí sdělovat informace pravdivé

- odborné informace by měly být publikovány věcně, stručně a srozumitelně, užívat přesnou terminologii

- tvůrce by měl dodržovat citační etiku

Zprostředkovatel informací (např. knihovník, novinář, překladatel, vydavatel)

- měl by mít (stejně jako uživatel) přístup ke zdrojům informací, aby mohl kvalitně a zodpovědně vykonávat svou práci

- nemá právo filtrovat informace dle vlastního zájmu, vytrhovat informace z kontextu (novinář)

- má respektovat autorské právo

- zprostředkovatel má právo od uživatele vyžádat informace nezbytné ke splnění svého úkolu, neboť je zodpovědný za poskytování pravdivých informací

- zodpovídá za věcnost a včasnost poskytnutí informací

Uživatel informací

- každý uživatel má právo číst

- má právo na svobodný přístup k pravdivým informacím a pomoc informační instituce

- musí být respektován

- má právo na důvěrnost svých požadavků

- má povinnost získané informace využít

- měl by být schopen přijímat i takové relevantní informace, které jsou pro něj nepříjemné

Problémy spojené s informační etikou

Citační etika

Každý autor, pokud ve své práci použil myšlenky či názory jiného autora, by měl ve svém díle uvést i zdroj, ze kterého tyto informace čerpal. Nebude tak napadán, že "ukradl" jinému autorovi jeho myšlenky. Uživateli, který si jeho dílo přečte, umožní přístup i k dalším zdrojů informací, které pro něho mohou mít velký význam. Dodržování citační etiky také umožňuje provádět citační analýzy.

Prohřešky v citační etice

- autor cituje díla, která nepoužil (např. aby vylepšil svou práci, zvedl její důležitost, nebo aby zakryl zdroje, ze kterých čerpal)

- autor necituje díla, která použil (např. aby vydával cizí myšlenky za své)

- autor cituje vlastní díla bez zjevné souvislosti = tzv. autocitace

- autor cituje neúplně, nepřesně, "z druhé ruky"

- autor uvádí nejnovější literaturu oboru, i přestože ji nedržel v ruce (např. aby ukázal, že sleduje novinky v oboru)

Autorské právo a copyright

Autorská práva chrání duševní vlastnictví, copyright se zaměřuje výhradně na díla literární, dramatická, hudební, obrazová atd. Ve Spojených státech je dílo chráněno pokud jej nechá autor zaregistrovat (a např. v případě literárního díla odevzdá 2 výtisky). V Evropě tato ochrana vzniká samotným vznikem a není zde nutná žádná registrace. V 50. letech byl copyright přijat v Evropě jako alternativní forma ochrany autorských práv. V současnosti veškeré snahy směřují k co nejlepší ochraně autora. Tím nepochybně vzniká velký problém pro knihovny a další informační instituce, které se tak dostávají do konfliktu se zákonem.

Ochranou autorských práv se zabraňuje, aby někdo využíval tvůrčí činnost jiného člověka, aby byla znevažována jeho hodnota. Zabraňují vydávání, kopírování, prodeji či zprostředkovávání autorova díla, bez jeho vědomí a souhlasu.

NETIQUETTE

Netiquette představuje etiku na síti (network etiquette), jinými slovy etiku v kyberprostoru.

Je tvořena souhrnem pravidel, norem pro správné chování a jednání, když jste "online", tedy když jste připojeni do sítě (Internetu). Netiquette má dva záměry. Snaží se pomoci nováčků na síti, aby se vyhnuli možným chybám, kterých se mohou na Internetu dopustit. A zároveň nabádá zkušené a pravidelné návštěvníky sítě k tomu, aby těmto nováčkům pomáhali.

Virginia Shea ve své knize Netiquette formulovala tyto stěžejní zásady síťové etiky:

1. Nezapomínej na člověka

(Remember the Human.).

2. Když jsi online, dodržuj stejné etické zásady chování jako v reálném životě.

(Adhere to the same standards of behavior online that you follow in real life.)

3. Nezapomínej, že jsi v kyberprostoru.

(Know where you are in cyberspace.)

4. Respektuj čas a přenosová pásma ostatních lidí.

(Respect other people´s time and bandwidth.)

5. Vytvoř o sobě na síti pěkný obrázek.

(Make yourself good look online.)

6. Sdílej získané znalosti s ostatními.

(Share expert knowledge.)

7. Pomáhej udržet hádky na síti pod kontrolou.

(Help keep flame wars under control.)

8. Respektuj soukromí ostatních.

(Respect other people´s privacy.)

9. Nezneužívej svou moc.

(Don´t abuse your power.)

10. Odpouštěj ostatním jejich chyby.

(Be forgiving of other people´s mistakes.)

ETICKÉ KODEXY

Etický kodex představuje soubor pravidel, který je právně nezávazný. Etické kodexy většinou vznikají pro konkrétní instituci, podnik nebo určitou profesi. V instituci kodex stanovuje chování a jednání svých zaměstnanců. Zásady stanovené v kodexu vyplývají ze základních hodnot a principů instituce a měly by být standardem profesionality práce všech zaměstnanců.

Etické kodexy jsou v současnosti vytvářeny především profesními organizacemi, oborovými sdruženími (např. novináři, knihovníci, překladatelé,).

Přestože jsou etické kodexy právně nezávazné, vymezují meze chování jednotlivých zaměstnanců nebo členů profesních asociací. Pokud zaměstnanec stanovené zásady nedodržuje může být určitým způsobem za své nevhodné chování postihnut, např. vyloučením z asociace či finanční postih.

Pokud instituce či asociace vytvoří etický kodex, prezentuje se tak i navenek. Dává najevo, že se řídí podle morálních principů. Může to přispět k dobrému jménu instituce, její důvěryhodnosti a zlepšení pověsti mezi zákazníky či obchodními partnery.

Příklady profesních etických kodexů:

Americký kodex knihovníka (Librarians´ Code of Ethics)

Librarians must provide the highest level of service through appropriate and usefully organized collections, fair and equitable circulation and service policies, and skillful, accurate, unbiased, and courteous responses to all requests for assistance.
Librarins must resist all efforts by groups or individuals to censor library materials.
Librarians must protect each user´s right to privacy with respect to information sought or received, and materials consulted, borrowed, or acquired.
Librarians must adhere to the principles of due process and equality of opportunity in peer relationships and personnel actions
Librarians must distinguish clearly in their actions and statements between their personal philosophies and attitudes and those of an institution or proffesional body.
Librarians must avoid situations in which personal interests might be served or financial benefits gained at the expense of library users, colleagues, or the employing institution.

Český překlad Jan Činčera

Návrh anglického kodexu knihovníka

Základní povinností knihovníka je sloužit uživatelům, tj. osobám nebo skupinám osob, které mají právo používat prameny a služby, jež knihovník v rámci své práce poskytuje. Zájmy uživatele mají přednost před všemi ostatními zájmy.
Knihovník má vůči společnosti povinnost podporovat tok informací a myšlenek a prosazovat a bránit každého jednotlivce na svobodný a rovnoprávný přístup k pramenům informací v mezích zákony.
Knihovník nesmí vědomě rozšiřovat materiály nebo myšlenky podporující nerovnost příležitostí nebo nesoulad mezi osobami různých rasových nebo pohlavních skupin.
Knihovník musí co nejlépe plnit všechny smluvní závazky vůči svému zaměstnavateli, aniž by však porušoval výše uvedené body.
Knihovník nesmí bez svolení uživatele použít žádnou informaci o něm nebo o jeho zájmech k jinému účelu, než k jakému ji získal.
V rámci dostupných zdrojů a zařízení se musí knihovník udržovat ma nejvyšší profesionální úrovni dosažené knihovnictvím.
Knihovník, jež nevykonává řádně své povinnosti, poškozuje statut knihovnického stavu a porušuje pravidla profesního chování.
Knihovník se nesmí chovat způsobem, jenž by poškodil postavení a jméno knihovnického povolání.
Činy a rozhodnutí knihovníka jsou určovány pouze jeho vlastním odborným zhodnocením; knihovník nemá získávat ze svého postavení jiné výhody, než jaké mu právoplatně náležejí.
Bude-li tento etický kód přijat, stane se závazným pro všechny členy Asociace.

Desatero počítačové etiky (Institut pro počítačovou etiku Brookings Institution , Washington)

Nepoužiješ počítače, abys uškodil jinému člověku.
Nebudeš rušit jiné při práci s počítačem.
Nebudeš slídit v cizích počítačových souborech.
Nepoužiješ počítače, abys kradl.
Nepoužiješ počítače pro falešné svědectví.
Nezkopíruješ ani nepoužiješ programové vybavení v něčím vlastnictví, aniž bys za ně poskytl úhradu.
Nepoužiješ cizí počítačové prostředky bez zmocnění nebo řádné kompenzace.
Nepřivlastníš si výsledek cizí duševní činnosti.
Budeš mít na paměti společenské důsledky programu, který píšeš, nebo systému, který navrhuješ.
Budeš používat počítače pouze tak, aby bylo zajištěno uznání a respekt tvých bližních.

Informační charta

Stát a organizace jsou povinny podporovat svobodný tok informací a myšlenek uvnitř státu i mezi státy a prosazovat v mezích zákona rovnoprávný přístup všech k pramenům informací.
Stát vymezí zákonem, které informace se mohou stát utajovanými z titulu vojenského zájmu nebo zahraniční politiky. Organizace, podniky a soukromí podnikatelé mohou utajovat informace obchodní povahy, jež se jich týkají.
Stát a sdělovací prostředky jsou povinny bojovat proti ideologiím, jež práva a svobody v oblasti informací mohou ohrozit. Zejména jde o vlivy podporující válku.
Jsou zakázány informaci, jež podněcují rasovou, národnostní a jazykovou nesnášenlivost mezi lidmi a státy, omezují náboženskou svobodu nebo narušují zdraví a mravnost národů (narkomanie, pornografie apod.).
Sdělovací prostředky (zejména tisk, rozhlas, televize a film) jsou povinny bez zlého úmyslu pravdivě informovat všechny občany a vyloučit tendenční informace. Úmyslné šíření nepravdivých informací je trestné.
Každý občan má právo na svobodný přístup k informacím, s výjimkou případů vymezených zákonem. Zejména má právo na informace, které zásadně ovlivňují nebo mají ovlivňovat jeho osobu.
Každý občan mám právo na svobodný výběr informací a nesmí být tudíž vystaven informačnímu nátlaku.
Každý občan má právo na utajení informací vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu a k soukromoprávním záležitostem. Stát nebo organizace jsou pod trestem stanoveným zákonem vázány, že nezneužijí informací tohoto druhu a že je nepoužijí bez vědomí občana.
Státy, resp. Organizace, odpovídají podle své působnosti za to, aby informace obsažené v organizovaných sbírkách (knihovny, archivy) byly podle své hodnoty a míry důležitosti uchovány budoucím generacím.
Informacemi se pro účel této charty rozumí jakékoliv ústní, písemné nebo přenesené na médium hmotné či energetické povahy.